co bych sem měla napsat?

28. listopadu 2011 v 17:27 | Taka Ito |  moje kecy
Hai!!!! Jak je??? u mě docela dobré..... Dneska jsem napsala pokračování k mé slohovce..... .... :D Četla jsem to dneska v češtině...... TI BLBCI SE MI PAK CELÝ DEN SMÁLI (protože jsem tam mírně zakomponovala yaoi....)!!!!! Učitelka to přešla slovy, že nemá ráda válečné téma.... a že JÁ TAKOVÁ MILÁ A NEŽNÁ dívka (kde na to přišla???) by takové věci neměla psát..... Tss.... Prostě lidi nechápou válku..... Ve válce bylo normální, že se zneužívali....... Takže teď to opíšu ze dvou popsaných A4 jednu protože je toho docela dost.... :D Doufám že se vám to bude líbit..... Jen chci upozornit že tam bude trochu BL nebo Yaoi..... A taky chci říct, že určitě někdy napíšu další pokračování :) Pokud někdo chce abych to psala jako povídku, prosím ať mi napíšete do komentářů :)

Slohová práce P.Z. (moje iniciály) (tento začátek už jste četli)
,,Za dveřmi je smrt" pronesl tiše Ivan a podíval se na nás. Věděli jsme,že nás každou chvílí najdou Němci a v tom lepším případě nás zajmou... Ale podle toho co jsme slyšeli, naše naděje upadaly.
,,Ame máme nějakou šanci, ne?" řekl takový mladý blonďatý kluk, sotva měl sedmnáct. ,,Pochybuju" odpověděl na to Alexandr a napil se vodky.
Byla příšerná zima. Byli jsem schoulení k sobě, aby jsme udrželi co nejvíce tepla.
Náš ohýnek zhasínal. ,,Už nemáme dřevo" řekl smutně Ivan. ,,Takže my dříve umrznem!" pronesl sarkasticky Alexandr a odhodil prázdnou láhev vodky. Ivan po něm hodil zachmuřený pohled.
Najednou se ozval výstřel. Všichni jsme zpozorněli. Pak jsme slyšeli mluvit dva mužské hlasy. Mluvili němčinou. Klika se pohnula. Už se začali otevírat dveře. Náhle se ozvalo nespočet výstřelů. Ze dveří vpadlo tělo. Něvěřícně jsme se dívali na pomalu se promáčející německou uniformu krví. Jeho vytřeštěné modré oči naháněly hrůzu. Alexandr se opovážlivě přiblížil k oběti neznámého útočníka. Když už sahal po zbrani mrtvého, ve dveřích se ukázala neznámá postava. Byl to vysoký a poměrně hubený mladý muž. Měl smaragdově zelené oči, zlatavé vlasy které mu spadaly do obličeje a mírné strniště. Promluvil na nás s německým přízvukem, Alexandr na něj nevěřícně zíral, nemohouce se pohnout. Po chvíli pochopil co se děje a rychle se přesunul za námi. Neznámý muž se představil
jako Helmut Kraus. Podle jeho zbraně jsme poznali kdo nás zachránil.....
..........................................................................................................
Ivan se zachmuřil. Nemohl uvěřit, že nás zachránil náš nepřítel, Němec. Ten mezitím ochotně odpovídal na otázky ostatních a nabízel láhev z vodkou.
Pak se otočil na Ivana. ,,Musíte z tadykama odejít protože už o vás ví". ,,Měl bys říct víme" řekl opovrhujícím hlasem Alexandr a začal se natahovat pro Helmutovu vodku.
,,A proč vlastně nemáš německou uniformu?" zeptal se Ivan a díval se na něho podezíravým pohledem. ,,To je moc složité.... Raději bychom měli odejít z tohoto úkrytu, pokud se tomu tak může říct" pronesl trochu ironickým tónem Helmut. Ivan si pomyslel, že na jeho odpovědi něco nesedí ale nechal to být.
Ostatní se zvedli a Alexandr si začal věci do svého batohu. Ivan, ač nerad, se také zvedl a tělo mrtvého Němce odtáhl ke zdi, o kterou ho opřel. Zavřel mu víčka a vzal si jeho zbraň. Já jsem mezitím uhasil náš sotva hořící ohýnek a vyšel jsem s statními ven. Jako poslední opustil náš úkryt Ivan. Zkontroloval jestli jsme tam nenechali něco důležitého nebo cenného. ,,Vím o jednom úkrytu, který je volný" řekl Helmut. ,,Tak nás tam zaveď" odpověděl Ivan.
Po třiceti minuutách jsme si dali přestávku. Ta však byla poněkud krátká, protože v té zimě bychom umrzli.
Asi za dvě hodiny nás zastihla válnice. Schovali jsme se do nedalekého lesa. Jakmile ustala pokračovali jsme v cestě.
Konečně jsme v dálce zahlédli úkryt. Přidali jsem na kroku.
,,Vidíte? Nelhal jsem vám!!! Za chvíli jsme u toho" zvolal Helmut.
,,Konečně" vzdych Alexandr a zmáčkl kliku. V úkrytu něco šustlo. Podívali jsme se podezíravým pohledem na Helmuta. ,,To jsou jen myši.. Přeci si nemyslíte, že bych vás vedl do léčky?" řekl Helmut a odstrčil Alexandra ode dveří. Otevřel dveře a pokynul nám, ať vejdeme. Když už jsme byli všichni vevnitř, zavřel dveře a rosvítil.
Proti nám stálo deset Němců a všichni měli připravené zbraně. Ztrnuli jsme. Alexandr se v podnapilém stavu rozběhl proti nim. Náhle zaznělo mnoho výstřelů. Alexandr padl mrtvý k zemi.
Přišli k nám dva mladí Němci, aby nás mohli svázat provazem. Nevzpírali jsme se, bylo to marné. Ti dva se na nás soucitně dívali ale nesměli nic říct.
Po té co nás spoutali, odnesli Alexandrovo tělo ven. Helmut se převlékal do německé uniformy a o něčem se bavil se svými druhy.
Pak se na nás podíval opovrhujícím pohledem. Něco řekl a ostatní se zasmáli. Zvedl se, a šel rovnou k Ivanovi. Vzal si do ruky jeho tvář. Chytl ji za bradu, chvíli si jeho obličej prohlížel. Pak se jeho obličej přiblížil k Ivanovu. Ivan se vzpíral. Ale Helmut měl sílu. Helmutovy rty se přiblížily. Ivan se začal víc cukat. Rty se setkaly. Ivan svými modrýma vystrašenýma očima vraždil Helmuta. Helmut ne a ne přestat. Ivanovy rty byly slně semknuty. Helmut se jazykem snažil dosta dál. Rty Ivana vyčerpáním povolily. Helmutův jazyk se konečně dostal dovnitř. Ivan se vzpíral ale zbytečně. Najednou Helmut přestal. Oddálil se od Ivana. Pak mu vrazil facku. Helmut se zvedl a vrátil se zpět k vojákům.....

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miku a Asa Miku a Asa | Web | 28. listopadu 2011 v 18:00 | Reagovat

zaujímavé úplne ako keby sme tam boli :D

2 Shizuka Takehiko →tvoje SBéčko ^w^← Shizuka Takehiko →tvoje SBéčko ^w^← | Web | 28. listopadu 2011 v 18:05 | Reagovat

Mno páni! *w* kdybys to trochu rozepsala, mohla by z toho být úžasně skvělá povídká! *w* uwáá to bylo kawaii ♥///♥
A děcka jsou děcka, oni nco takováho nepochopí, pokud je válka nezajímá! >///<
A co se týká tvé učitelky... nechápu, jak nemůže mít ráda válečné romány! Jestli je učitelka češtiny, která vás učí i z mluvnice a literatury, tak jak o tom pak dokáže učit?
Naše učitelka vždycky mluví o každé knížce tak krásně, že si ji prostě musíš přečíst a jako doporučenou četbu nám doporučila válečné romány, kde se normálně mluví sprostě a je tam víc, než jen obyčejná pusa ^^ vaši učitelku fakt nechápu...

3 Shizuka Takehiko →tvoje SBéčko ^w^← Shizuka Takehiko →tvoje SBéčko ^w^← | Web | 28. listopadu 2011 v 18:50 | Reagovat

Neusínala, ale doma jsem byla mrtvá xD
Takovou učitelku bych opravdu mít nechtěla -w-
Ty z toho fakt děláš povídku! uwáá! už se moc těším! ^^

4 Laknea Laknea | E-mail | Web | 28. listopadu 2011 v 20:25 | Reagovat

Ahoj, promiň, že píšu tak pozdě.
Zkus se po látce podívat na nějakých internetových obchodek, stačí jakákoliv červená kostka (na rozdíl od té modré na gauken kalhoty je lépe k sehnání), nebo zajít do látek, tam jí často mají.
Plánovala jsem, že si ty šaty ušiju, ale ještě jsem se k tomu nedostala, takže můžu poradit jedině to, projít si podrobně všechny gakuen nákresy. On ten střih by neměl být těžký - skládaná sukně, pas ze čtyř projmutých dílů a dva dlouhé tenké pruhy.
Snad ti to aspoň trochu pomohlo. :)

5 pouze-kusovky-a-cute-vecy pouze-kusovky-a-cute-vecy | Web | 29. listopadu 2011 v 7:25 | Reagovat

Ne vůbec ne ^^

6 Ártý Ártý | Web | 29. listopadu 2011 v 18:15 | Reagovat

Hezky napsané. =)Nemám k tomu co říct. =)

7 Rena Rena | 30. listopadu 2011 v 15:11 | Reagovat

Tý jo...
*šok
Úžasný :) Dokonalý, moc se ti to povedlo :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama