Slza války (ano, tak se ta povídka jmenuje :D)

29. listopadu 2011 v 18:32 | Taka Ito |  Slza války
Hai!!!! Tak dnešní den až do 13:45 v ph.... Pak jsem totiž zjistila, že jeden kluk mi rozstříhal deník (ne, ten nakreslení to nebyl.... ale stejně jsem tam měla obrázky..... je to ten žlutý-pokud si vzpomínáte..... kousek utrpěla i slza války ale ten kousen naštěstí už jsem zveřejnila..... ale stejně.....) Také jsem si díky němu trochu pokrčila TEN červený deník (tentokrát je to on).... protože jsem do něk tak mlátila, že se trochu skrčil.... Ale stejně jsem na něho naštvaná.... A měl takovou drzost, že ho rozstříhal mýma NŮŽKAMA!!!!!! V každém případě jsem začala podnikat :D Začala jsem totiž prodávat roztahováky (balím je do takových krásných balíčků).... dneska jsem si vydělala asi 60 Kč (jeden stojí 20,- a nepravý roztahovák stojí 30,- a některé roztahováky prodávám i za 15,-).... Taky jsem začala pracovat na obrázcích..... takže v brzké době přidám svoje výtvory (to co není na objednávku)...
Taky je možné, že se díky jedné soutěži dostanu do Rakouska (já vím.... není to moc extra ale já mám z toho obrovskou radost :D)
Ale dost výkeců.... jde se na další díl Slzy války (není ten název blbý??? Když jsem si to četla, tak mě ten název nějak napadl..) !!! :) Doufám že se vám to bude líbit :)
Přeji hezké čtení :)
více perex:


Podle výrazu v Ivanově obličeji, jsme poznali, že je vyvedený z míry. Díval jsem se na něho se starostlivým výrazem. Když mě zporoval, že ho sleduji, smutně se usmál.
Až teď jsem si všiml, že má Ivan pod okem znamínko. Znamínko krásy, pomyslel jsem si. Jeho tvář lemovaly lesklé černé vlasy, které mu sahaly až po ramena. Rty, které vás zaujaly svou dokonalostí, měl ještě pořád pevně semknuté. Pod teplým oblečení se rýsovalo vypracované tělo. Ani jsem se nedivil že jsme ho zvolili za ,,vůdce" naší skupiny. Ač mu bylo teprve dvacet let, dokázal použít logiku, byl nejzodpovědnějším a najchtřejším mužem, který mezi námi byl. Avšak když jsem se ho ptal jestli má někde dívčinu, odpověděl ne.
Podíval jsem se okolo sebe. Tenhle úkryt měl dvě místnosti. Obě byly docela bohatě vybaveny. V té hlavní byly malé kamna, vedle nich byl stůl a čtyři židle na kterých seděli Němci. V rohu stála velká dřevěná skříň a vedle ní bedna se zbraněmi. Naproti skříně byla malá pohovka a nad ní polička plná knih.
Otevřenými dveřmi do druhé místnosti jsem zahlédl šest patrových postelí.
Nastal večer a vojáci si začali vařit večeři. Měli guláš s chlebem. Při jídle si všichni vykládali. Začalo mi kručet v břiše a otočil jsem se na ostatní. Podle výrazu v obličejích jsem poznal, že mají také hlad. Pak na nás nenápadně zasiskl mladý voják. Tázavě jsme se podívali. Ten mladý voják nám hodil pár kousků jídla. Nenápadně jsme se přisunuli blíže ke kousku chleba rychle si ho schovali.
Náhle debata ustala. Helmut se k nám otočil. Zpátky se otočil k vojákům a něco řekl. Vojáci odpověděli. Helmut vstal a přišel k nám. ,,Sedí se vám na té podlaze dobře?" řekl ironicky a otočil se k Ivanovi. ,,Tak co, Ivane, líbil se ti můj vášnivý polibek?" ,,Měl by? Příště se zeptej jestli můžeš! Ale žádné příště snad nebude.".... ,,To si nemyslím" a otočil se zpátky k nám. ,, Panové, nebude vám vadit když si půjčím vašeho kamarádíčka?" řekl a pkynul jednomu z vojáků, ať odvážou Ivana.
Jakmile byl odvázán, Helmut ho odvedl do druhé místnosti. Když Ivan odcháze, viděli jsme jeho vystrašené oči, které se na nás prosebně dívaly.
Dveře se zavřely. Pak se ozval Ivanův křik. Najednou utichl. Následovalo těžké oddychování a tlumené výkřiky. To se ustálilo do pravidelných intervalů. Hned jsme pochopili co se za dveřmi odehrává.
Asi po čtyřiceti pěti minutách se dveře otevřeli. Helmut měl ve tváři vítězný výraz a přes rameno měl zavěšeného Ivana.
Hodil ho na zem. Ivan se nemohl hýbat. Celé jeho tělo jímala bolest.
Mladý voják přivázal Ivana zpátky k nám.
Vypadal strašně. Jeho oči byly červéné od slz, které mu neustále ztékaly po tvářích. Na jeho tváři se objevily škrábance na kterých byla zaschlá krev. Přes pusu měl uvázaný kousek hadry. To vysvětlovalo ty tlumené výkřiky.
Když jsem se podíval na Helmuta, choval se, jako by se nic nestalo. Rozhořčeně jsem na něho začal křičet: ,, Prace! To se na nic lepšího nezmůžeš, než jen zneužívat druhé?? To musíš být tak nechutný??? Co kdyby ti někdo udělal to samé, co jsi udělal Ivanovi!!!". Helmut vstal a přišel ke mně. Al mi k hlavě zbraň která byla připravena vystřelit. ,, Dávej si pozor na pusu, ty malej Rusáku. Ještě pořád jsi můj rukojmí!!" zasyčel Helmut a zmáčkl spoušť. Ve zbrani něco křuplo alenevystřelila. Helmut se výsměšně díval na můj vystrašený obličej. Pak se zvedl a odešel.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ártý Ártý | Web | 29. listopadu 2011 v 18:47 | Reagovat

Nepíšeš to trochu podle Hetalie? Jinak se mi to fakt moc líbí. =) Jo a tam můžeš napsat jaká hra by se ti líbila.

2 Shizuka Takehiko →tvoje SBéčko ^w^← Shizuka Takehiko →tvoje SBéčko ^w^← | Web | 29. listopadu 2011 v 20:01 | Reagovat

Ahh~ tohle mi udělalo den! ♥w♥ mám pocit, že dnes mám ten den vojenskej xD ve škole si pouštíme film z 1. světové, v dějáku se učíme o 2. světové, teď tvoje úžasná povídka a ještě m čeká další kapitola knížky, podle které je ten film, na kterej jsme se dnes koukali ♥///♥ dokonalý den! ^^
I když mě trochu zaskočilo, že si to tady psala vyprevěčským stylem, v té minulé kapitole si to tak neměla, ale já dávám přednost tomuto stylu ^^
Ahh~ už kecám páty přes deváty, gomen ^^
Už se těším na další díl ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama